Nikdy jsem netvrdila a tvrdit o sobě nebudu, že bych byla profi řidič. Nejsem. Vím, že všude jsou řidiči, kteří by udělali líp, kdyby chodili pěšky, jelikož se neumí na silnicích chovat.
Ano, i tady jsou. To, co jsem v Německu zatím viděla, je děs. Asi osmi z deseti řidičů bych sebrala řidičák.
Proč? Například dnes – přijdu k přechodu pro chodce, abych zmáčkla na semaforu tlačítko a přešla s kočárkem bezpečně. Semafor tedy oznámí červenou všem přijíždějícím řidičům a mně se rožne zelený panáček. Ještě omrknu obě strany a vstupuju do silnice.
Z obou stran auta stojí. Červená jim svítí, mně stále zelený panáček. Kočárkem vstupuji na chodník, ale nohama jsem ještě na silnici, když najednou za mnou projede auto. Trhnu sebou a podívám se na zeleného panáčka, který pořád svítí a červená pro auta taky. Prostě auto počkalo, až přejdu a řidič dupl na plyn, jakmile jsem se kočárkem dotkla chodníku. Prostě jel. Kdybych zavrávorala a spadla na záda, budu mít otlačené pneumatiky na tričku. Fakt ohleduplný řidič. 🙁
Dálnice v Německu jsou opravdu propletené skrz celý stát a zatím, co jsme projížděli, jsou velmi udržované a opravdu bez hrbů. Prostě jede se po nich fakt pohodlně. Jenže řidiči jsou ti, co znepříjemňují cestu.
Nejen že ZÁSADNĚ a nijak jinak – jezdí jen v rychlém pruhu, i když jsou pomalejší, než auta v pruhu pravém – tedy ačkoliv by to tak být nemělo, podjíždění je tu docela běžné. Prostě neuhnou do ,,pomalejšího“ pravého pruhu, protože všichni mají dojem, že jedou s větrem o závod, i když se nám několikrát stalo, že v tom ,,rychlém“ pruhu jeli 90 km/h!
Neuvěřitelné. Člověk by tomu nevěřil, kdyby to nezažil. A nejen to. Málo Němců, skutečně málo z nich, používá blinkry. Většinou je mají jen na parádu. Když opouští kruhový objezd – ani obraz ani zvuk, většinou nám nezbývá nic, než jen odezírat ze rtů, kam asi ten Němec pojede, protože blinkry prostě nezapne. Když předjíždějí auta, prostě z ničeho nic vjede před naše auto a předjíždí.
Nezbývá, než být opatrný a hodně dopředu předvídat.