Zahraničí. Vlezu do obchodu a chci rohlík. Haha, kdepak, na to může člověk tady – v Německu – zapomenout. Jak je možné, že tak (pro mě) základní potravinu Němci nevedou? Je to už tak. Rohlík prostě nemají. A co teda mají místo rohlíku?
Místo rohlíku mají rozpékací housky, to se dá koupit i u nás v obchodech, jsou to polotovary, které mrsknete do trouby a dopečete. Chleba, případně toustový chleba.
Tak fajn, nemají rohlíky, ale co strouhanka, napadlo Vás to? Když není rohlík, jak potom obalují řízky? Tak nad tímto jsem si lámala hlavu, chodila v obchodě a hledala strouhanku. Našla. Strouhanka je dost hrubá, jsou to spíš takové zrníčka jako by hrubé soli, možná písku, nevím, co vše je v tom namleto, jestli i toasty, těžko říct. Barva je spíš do oranžova, alespoň to tak vypadá. Musím říct, že nejsem spokojená s jejich strouhankou. Nijak zvláště mě neoslnila, naše je určitě lepší a jemnější. Třeba se mi ale časem podaří natrefit lepší strouhanku.
Pečete rádi? No, tak i tady jsem narazila. U nás si člověk může vybrat ze třech základních druhů mouky – hrubá, polohrubá a hladká. Samozřejmě, dnešní trh nabízí ještě jiné druhy mouky. Když jsem potřebovala mouku, hledala jsem v obchodě a světe div se, tyto tři druhy Němci nemají. Když to shrnu, používají univerzální mouku Weizenmehl Typ 405. Tak jsem začala hledat na netu a ptala se, spousta místních mi odpověděla, že mouku neřeší a používají právě tento jeden typ na všechno. Ptala jsem se i na webu v různých skupinkách, a ano, najde se nějaká obdoba naší polohrubé a hrubé mouky, jen jsou označené jinak a pod jinými názvy. Každopádně tohle Němci asi moc neřeší. Pečou z jedné a asi jim to stačí.
Když by chtěl člověk koupit piškoty, tak jde a koupí si dětské piškoty třeba do pudingu, nebo jen tak na mlsání. Ano, tady najdete taky, ale mají spíše tvar tzv. ,,kočičích jazýčků“ – jsou takové delší, tvrdší a ta chuť je trochu jinačí.
Máte rádi tatarskou omáčku? Tak doporučuji si stáhnout recept, jak si udělat domácí, protože tady člověk tatarskou nesežene.
Když jsem chtěla péct buchtu – konkrétně perník – tak jsem hledala kypřící prášek do perníku. U nás je to 2 v 1. Je to kypřící prášek spolu s vůní perníku. Tady ne. Tady musíte koupit zvlášť perníkové koření a zvlášť kypřící prášek. Vím, že to je asi to nejmenší, ale perníkové koření tady stojí cca 2 eura a víc, jak kde. A kolik u nás? To je to úsměvné. Jinými slovy koupit si v obchodě hotovou buchtu vyjde levněji, protože za ni dáte kolem 2 eur. K pečení si připočtěte ještě energii, mouku, cukr….atd.
Hledala jsem dětské kukuřičné křupky, znáte to, jak je děti rády zobou? No, tak tady jsem našla jen s příchutí (třeba mrkve), nebo slané natolik, že dávka byla vyšší než v obyčejných brambůrkách. Nejvíce podobné naším křupkám byly kukuřičné křupky polské výroby. Ale musím uznat, nejsou tak dobré, jako ty naše.