Spousta z nás má své první auto. Ano, i já měla. Na toto téma tady bude asi hodně příspěvků, protože mé zážitky s mým Plecháčkem jsou snad nekonečné.
Bylo to tak, že jsem se jednou vracela v ranních hodinách, jako správně vychovaná holka, z party domů. Jdu a u nás v ulici stálo zaparkované malé autíčko, pětidvéřové v zelené metalíze. Hned mě zaujalo. Čí to je? Nikdy jsem ho tu neviděla.
Tohle nikdy nedělám, nezajímají mě auta, nerozumím jim, ale když jsem viděla tohle, šla jsem blíž k němu a dívala jsem se, jak je roztomilé, malé, skladné, páni, to by se v něm řádilo! Když jsem se pokochala pohledem, vrátila jsem se domů.
O nedlouho později jsme byli v autobazaru pro mé první auto. A víte, jaké auto tam stálo? Právě tohle! Čekalo tam na mě! Hned jsem se k němu rozběhla, prohlížím si ho a ano, bylo to ono. Úplně jsem se rozplývala, jak mě to auto uchvátilo.
Proběhla zkušební jízda, kde jsem byla dost nejistá, protože spojka zabírala jinak, než jsem byla zvyklá z našich aut doma. Dostala jsem docela strach. Ale taťka mi řekl, že se nemusím bát, stačí pár minut jízdy a hned si na něj zvyknu. Měl pravdu, jako vždycky. Po té, co jsem se s ním vrátila z bazaru a zaparkovala před naším domem, úplně jsem mu propadla.
Hned jsem dotankovala plnou a ten víkend mě doma viděli jen na fotkách, jelikož za mnou byla jen ohnivá čára, jak jsem jezdila.
Moje první auto, olé! Další zastávka byla v obchodě pro motoristy, kde jsem nakoupila voňavky do auta, reflexní vesty a ostatní povinnou výbavu do auta.
Ověšela jsem interiér auta plyšáky, dala jsem do něj peřinky, přehozy a místo přehrávače na kazety jsem si tam nechala dát přehrávač na CD.
Pak jsem zaparkovala autíčko na dvůr a drhla mu kabátek autošamponem, po té jsem ho i navoskovala (toto se opakovalo pravidelně). Přece jen jsem dbala na jeho čistotu a údržbu. Byl to můj mazlík.
Když jsem si ho přizpůsobila k obrazu svému, s radostí a hrdostí jsem s ním jezdila. Tím ovšem moje zážitky nekončí, naopak – všechno právě začíná 🙂