Tento zážitek je z dřívějška, kdy jsem se vypravila s mojí nejlepší kamarádkou do zahraničí na výlet. Dle mých slov ,,jedeme se ztratit“, jelikož můj orientační (ne)smysl je opravdu jasný top. 🙂 Mimochodem, opravdu jsme za hranicemi zabloudily 🙂
Tedy se vypravíme. Šťastně jsme dorazily, ubytovaly se u hranic, aby to ubytování nebylo tak drahé, proto jsme si řekly, že raději budeme přejíždět hranice, než platit drahé ubytování v eurech.
Tedy jsme se vydaly na nádraží, aby jsme si koupily jízdenku přes hranice. Jelikož já jsem víc ukecanější (prý), byla jsem kamarádkou vyslána k okénku já.
Slečna s dlouhými drápy sedí za PC a něco tam poctivě datluje. Přistoupím, pozdravím a usměju se.
Můj dotaz byl jednoznačný, potřebovala jsem zjistit zpáteční spoje, abysme nezůstaly přes noc viset někde za hranicemi na nádraží. Tedy jsem si řekla, že by bylo fajn, kdyby nám to paní u okénka našla a vytiskla na papír, ať máme spoje s sebou v kabelce.
Já: ,,Dobrý den, mohla byste nám prosím vytisknout zpáteční spoje z Drážďan?“
Paní: ,,Ano, samozřejmě. Od kdy?“
Já: ,,Od včilšku do odpoledňa.“
Paní přikývne, něco vrtá a tluče do PC, škrábe se ve vlasech, když se najednou otočí a ptá se znovu: ,,Od kdy jste říkala?“
Já: ,,Od včilšku do odpoledňa.“
Opět se skloní nad klávesnici a něco do ní buší. Po chvilce zvedne hlavu a bezradně říká: ,,Když já Vám vůbec nerozumím…“
Nadechnu se, abych jí to pomalu zopakovala, když v tu chvíli přiskočí kamarádka a říká: ,,Jako teď, nyní až do odpoledne.“ Paní v okýnku se usměje a vyhrkne z ní: ,,Ahá!“ A hned začne cvakat do klávesnice, aby vyřešila náš požadavek.
Otočím se zmateně ke kamarádce a říkám: ,,Vždyť jsem říkala, že od včilšku!“ A kamarádka odpoví: ,,Já vím, ale paní ti vůbec nerozuměla, víš?“ 🙂
Ano, mluvila jsem nářečím a neuvědomila jsem si, že v západních Čechách budou jen těžko chápat význam mých slov 🙂