Moji milí, rozhodla jsem se, že vám trochu poodkryju tajemství, jak se skutečně žije v Německu, co se po finanční stránce týče.
Mnozí z vás máte totiž mylné představy o tom, jak se tady žije a že všichni mají krásné domy a auta a vydělávají plné pytle peněz. Tak vám tedy napíšu, jak to ve skutečnosti je, co mi kdo řekl a co jsem vysledovala a taky zkusila na vlastní kůži. Možná, že pak budete vlastně rádi, že bydlíte tam, kde bydlíte.
Je pravda, že jsem dlouho přemýšlela, zda tento článek napsat nebo ne, protože vám i napíšu, kolik peněz přibylo do naší domácnosti, což je dost osobní. Ale manžel naopak souhlasil, abych to napsala, ať lidi nemají zkreslené představy.
Na začátku chci napsat, že průměrná mzda v Německu se liší dle spolkové země. A ne, nedosáhne na ni každý. A i když máte průměrnou mzdu, stejně utratíte spoustu peněz za jiné, důležité náklady, které potřebujete k životu.
Vždycky, když chodíme na procházky, obdivuji ty krásné nově postavené domy, ty nádherné auta zaparkované před nimi. Jenže když jsem se procházela dál a viděla další a další novostavby, tak jsem si všimla jedné věci. Mají malé domečky. Skutečně malé. V přízemí je kuchyň spojená s obyvákem, případně koupelna, spíž a v patře ložnice, 2 pokoje. Tečka. Prostorově nejsou moc velké. Zahrádečka velikostí asi tak, že tam postaví trampolínu pro děti a postaví několik květináčů, případně jeden stromek a před domem garáž přesně na jedno auto. Vím, že to mnohdy na úklid a údržbu stačí, ale proč nemají větší domy, když všichni přece ,,ví“, že Němci jsou tak bohatí?
Dokonce staví dvojdomky. Postaví se dům, který má společnou střechu, ale je to dvojdomek, který má dva vchody.
Když najdete náš typický český rodinný dům s patrem, tak v něm bydlí minimálně dvě rodiny (co patro, to rodina), případně i z půdy si udělají malý byt a tam bydlí třetí rodina.
Ale proč? Protože bydlení tady je drahé. Málokdo si může dovolit svůj pozemek a svůj domek dle velikosti, jak by si přál.
Příklad. Mluvila jsem s jednou paní, mají tři děti. Postavili si před sedmi lety domek. Bydlí doslova předposlední ulice od značky našeho města, tedy opravdu na samém okraji města, do centra to má cca asi 30min pěší chůze, naštěstí poblíž stojí MHD busová zastávka. V zastavěné oblasti, kde mají domek, není nic, jen obydlená zóna. Ano, je to klidná část, stromy, krásné místo. Ale všude daleko. Nejbližší obchod 1,5km pěšky.
Zpátky k domku. Ptala jsem se, kolik jich stál pozemek. Řekla, že zhruba 150 tis euro. To je jen půda. Jen půda. Holá zem. Ani stan na ní nestojí. Pozemek je velikostně 500m2. Když jsme se zeptala, kolik platí hypotéku, řekla, že měsíčně platí 1700euro. Ano. Přesně tak. Mají to na 15 let. Řekla, že se snažili si dát hypotéku na co nejkratší dobu, ale pochybuje o tom, že to stihnou za tu dobu splatit, že se snaží občas vložit i mimořádné vklady, aby umořili dluh, ale i tak myslí, že to nezvládnou. V takovém případě se jim hypotéka prostě prodlouží. To je docela nálož, že? No, pak jsem se ptala dál. Zjistila jsem, že její manžel má privátní pojištění. Pracuje v takové práci, kde jsou všichni privátně pojištění. Nevěděla jsem, co to znamená. Řekla mi, že to je tak, že pokud jdou k doktorovi, musí si vše zaplatit sami, sbírat veškeré účtenky od doktorů za provedené úkony a pak je sami dávají pojišťovně a dohadují se s ní, zda jim to proplatí nebo ne. Zvláštní, že? Ptala jsem se, v čem je teda toto pojištění výhodné a proč ho má? Zasmála se a řekla, že akorát člověk přichází o rozum a o nervy, protože konkrétně oni dělají vyúčtování asi po 3 měsících, tedy na jeden den se její manžel zavře v kanclu a začne zpětně vše dohledávat a účtovat a hádat se s pojišťovnou. Platí nějaké zálohy, říkala, že manžel za sebe platí měsíčně 700euro a musí ještě za své děti (mají 3 děti), tedy celkem za zálohy na zdravotním platí měsíčně kolem 1000euro. Ona je zdravotně pojištěná ve Švýcarsku, tedy to má prostě jinak.
Mají auto. Tři děti. Strava, výlety, škola, telefon, pojistky a jiné výdaje a řekla, že na konci měsíce má prázdné kapsy. Ano, musí mít takový příjem, aby to pokryli, samozřejmě, ale v tuto chvíli nic neušetří a sama řekla, že když někam jedou a všichni si do ní začnou rýpat, že ona vydělává ve Švýcarsku, tak vždycky odpoví, že nikdo netuší, kolik peněz člověk musí vypláznout, aby vůbec byl.
Takhle jedou na doraz a doba, která je teď – tzv. kovidová doba jí nahání strach v tom, aby jeden z nich neztratil práci, nebo jen třeba nemusel zůstat doma na nějakých procentech z platu, protože by jim to už asi nevyšlo. A ano, to jsou Němci.
Řekla mi, že by si sice mohla vzít hypotéku ve Švýcarsku, ale že nechtěla. Ve Švýcarsku je zajímavostí to, že pokud se rodiče (ti, co si vzali hypotéku) dostanou do důchodového věku a už dál nejsou schopni splácet, hypotéka přechází automaticky na jejich děti. No jo, ale ta představa – tak rodiče postavili dům, velká část hypotéky je již zaplacena, ale jejich děti nechtějí zůstat v rodném městě, natožpak v rodném domě, chtějí mít svůj život, svůj byt nebo dům a třeba úplně někde jinde. Co pak? Jak toto vyřešit?
A co jsem zjistila dál?
Tak třeba tu mám jednu známou, která se přestěhovala z jiné země a našla si tu práci v pekařství. Prodávala za pultem. Ptala jsem se jí, kolik dostala výplatu? Všichni přece ,,víme“, že v Německu si člověk vydělá šílený balík peněz i za obyčejnou práci, která u nás není nijak zvlášť ohodnocena. Odpověděla, že tisíc euro v čistém.
A co třeba matka s dítětem?
Mám tu jednu známou, která je svobodná matka s jedním dítětem. Má byt 3+1 v nájmu kousek od centra, asi dvě ulice, skvělá lokalita, přitom bokem, kde jí moc aut nejezdí, ale kousek v dosahu ode všeho. Jelikož je samoživitelka a s dítětem, tak má vše hrazené státem. Ano. Nájem jí hradí stát, školku pro dítě, teď se přihlásila na kurz Němčiny, který trvá 6 měsíců a je zakončen zkouškou a certifikátem, který stojí 1200euro, což jí také zaplatí stát, dostává nějakou finanční podporu. Kolik, to nevím, to jsem se neptala. Jen mi řekla, že má vše hrazené státem, protože je sama. Uznávám, že toto je velká pomoc. Samozřejmě jsme už někde psala, že je tady velká nouze o školky, jsou naprosto plné a pokud žena zjistí, že je těhotná, musí už v tu dobu hledat pro své dítě školku. Už s těhotenským průkazem v ruce. Tedy matka samoživitelka dostane školku přednostně, případně Tagesmutter (tzv. denní matka, jinými slovy paní na hlídání, která má malou skupinku dětí třeba u sebe doma a stará se o ně), taktéž hrazené státem.
Školka tady není levná záležitost. Nejraději přijímají děti do jeslí (ty jsou totiž nejdražší) a následně z jeslí přechází pak dítě do školky (ta je levnější). Ale ten přechod je pro děti z jeslí do školky snadný. Pokud jste s dítětem doma a chcete ho dát do školky třeba až od 3let, pak je problém. Plno. Dlouhá čekací doba. A pokud se uvolní místo – může to být třeba v okolí několika kilometrů a žena odmítne, okamžitě ji škrtají a další místo ve školce nedostane. Bylo jí nabídnuto, odmítla, smůla.
Mám známou, která se přestěhovala v rámci Německa z jiného města sem. Myslela si, že když se přestěhovala, že bude mít přednost pro dítě ve školce. Bohužel. Ne. Stejná čekačka jako ostatní.
A pokud si všechny ženy myslí, že mateřská v Německu je výhra (co se týče peněz), tak ne, není tomu tak. V ČR je to lepší. Posuďte sami. Žena, která pracovala v DE, má vypočítanou mateřskou. Pokud ale nepracovala, pak dostává základní sumu, která dělá 300euro měsíčně po dobu 12měsíců. Tečka. Dál nic. A to ještě musíte zažádat včas, je na to omezená doba, jinak vám zkrátí vyplácení dávek o tolik měsíců, čím později si o ně požádáte.
Pokud se mezi vámi najde někdo, kdo bude teď kroutit hlavou nad tím, že to všechno tady není pravda – jasně, že nemusí být vše pravda, uvádím pouze to, co jsem se já dozvěděla. Samozřejmě, že paní odvedle může být jiný případ.