Jelikož dítko rychle roste, hledala jsem možnost, kam s ním mezi děti. Hřiště navštěvovat v těch vedrech není zrovna dobrý nápad. Jelikož u nás v ČR máme tzv. ,,mateřské centra“, hledala jsem obdobu i tady v Německu.
Pomohla mi i sousedka, která mi taky hledala něco na internetu. Našla. Jmenovalo se to doslova ,,Veřejná mezinárodní setkání pro matky s dětmi“. Tak jsem se tedy informovala emailem, zda přijímají nové matky a těšila se na pondělí.
Pondělí. Těším se. Procházím skříň a aby bylo všem hned jasné, odkud vlastně pocházím, dávám si mé oblíbené triko s nápisem ,,Bohemia Patriot“ na přední i zadní straně. 🙂
Manžel mě veze k uvedené adrese, vystupuji, on se zatím točí autem, aby zase odjel.
Dojdu ke dveřím a zazvoním. Dveře se otevřou a za nimi stojí žena celá zahalená do šátku, jen obličej čouhá. Vcelku zaskočená vysvětluji, že jsem si psala email, že bych se ráda přidala do kolektivu i se svým prckem. Kýve a zve mě dál. Otáčím se a manžel, jelikož viděl, kdo mi otevřel dveře, čeká v nastartovaném autě na pokyn, zda-li má otevírat dveře a já budu do nich skákat nebo má odjet. Naznačím, aby odjel. Zkusit se má vše.
Když jsem vešla dovnitř, tak jsem si pod pojmem ,,internacionální setkání“ představovala mix žen různých národností. Ale připadala jsem si dost nemile a nevítaně, jelikož já byla ta jiná.
Ženy, které seděly u stolu, byly všechny zahalené v šátkách. Jen jedna – Němka – která mi vysvětlovala, že se stará, aby takové ,,setkání u kávy“ bylo vícero. Němka byla fajn, povídala mi různé zážitky.
Nejvíc jsem si povídala s Němkou. Pak jedna v šátku – říkejme jí Svatava – byla celkem milá. Ta se mnou komunikovala, ptala se a usmívala se. Ostatní ženy seděly jak bubáci.
Když jsem se rozhlédla, seděla mezi náma holčina (já ji tipovala 16 let), která podle řeči moc německy neuměla, ale pak z ní vypadlo, že má nejspíš dítě. To mě docela zaskočilo, ale těžko odhadnout věk, když je zahalená.
Svatava se mě ptala, odkud jsem (asi jí to triko napovědělo?). Odpověděla jsem, že z ČR. Ona se na chvilku zamyslela a říká: ,,Není hlavní město Praha?“ Odpovím, že ano, je fajn, že zná i naši republiku. Svatava se usmála a říká, že ona pochází ze Sýrie a její nejlepší kamarádka je z Prahy, že je tam hodně Češek vdaných. No, mě by tam nedostal ani párem volů, říkala jsem si.
Kromě Němky a Svatavy tam žádná jiná nijak nemluvila, protože měly asi pocit, že jsem špion nebo co. Nicméně jsem se tam necítila nijak dobře.
Sice dítko si tam vesele hrálo, bylo očividně spokojené.
Ptala jsem se, jestli je ještě jiná možnost takového posezení, ale prý je to tady docela žalostné. Další dny jsou rozděleny pro větší děti a pokud bych chtěla se svým dítkem navštěvovat v pozdějším věku tyto skupinky, už teď bych se musela nahlásit, aby mi řekli, zda mají volno nebo ne, protože je to beznadějně plné. Může se stát, že bude třeba volno až za rok… Zajímavé, že?
Musím teda říct, zlatá ČR! Ženské, buďte rády, že máte možnost vyjít s dětma někam ven (nepočítám venkovní hřiště) a klábosit někde u kafe nebo v nějakých rodinných/zábavních centrech, kde jsou různé atrakce pro děti – prolézačky, trampolíny atd, protože tady je jen jedno takové centrum (a ještě ne ve městě, ale na dojezd autem), které je mimochodem přes prázdniny zavřené!!!
A co mě ještě zaujalo na těch ženách ze Sýrie? Kromě toho, že mlčely a jedna z nich mě skutečně nemile sjížděla očima, měly nepřéhlédnutelné šperky.
A pokud se někdo z vás ptá, jestli tam půjdu zase, tak odpovídám: Nechte se překvapit 🙂