Od spousty kamarádek jsem slyšela, jaké to je prožívat těhotenství. Ano, naprosto běžné.
Ovšem napadlo by Vás někdy zamyslet se nad tím, zda je rozdíl prožít těhotenství na rodné půdě (v ČR) a v zahraničí (v Německu)? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Vždyť mě se to přece týkat nebude, ne?
No, mýlila jsem se 🙂
Ano, bydlím v Německu, kde jsem taky musela řešit spoustu věcí a oplétaček ohledně těhotenství. Člověk by si kolikrát myslel, že jsem jen ,,seděla na zadku a hojgala nohama“. Ne, bylo to úplně jinak.
Začátek těhotenství a veškerá nutná vyšetření s ním jsem absolvovala v ČR. Jelikož tato vzdálenost (asi 950km) mě opravdu unavovala – totiž jezdit na ,,otočku“ do ČR k lékařům a zpět domů – do Německa, řešila jsem přechod ,,se vším všudy“ k německým lékařům.
No, nebylo to tak jednoduché. Jakmile jsem získala německé zdravotní pojištění, mohla jsem se vydat hledat lékařskou péči. Úplně všechny lékaře, tzn. praktického, zubního, gynekologa.
S praktickým lékařem to byl běh na dlouho trať. Navštívila jsem jich celkem asi 4, ale každý mě odmítl. Měli údajně plno. Jelikož jsem se už s rostoucím břichem špatně hýbala, vzala jsem telefon a ostatní možné praktické lékaře jsem obvolávala. Následujících asi 8 obvolaných praktických lékařů mě odmítlo se stejným odůvodněním, jako ti předchozí. Až ten poslední mě vzal na milost. Úspěch, tleskala jsem si! Mám praktického lékaře! Juhů, jedeme dál.
Zubařů je tady v našem městě, kupodivu, dostatek. Naše město má asi kolem 40tis obyvatel. Tedy zubaře jsem našla okamžitě. Je mladý a dobře se na něj dívá 🙂
A toho, koho jsem nejvíc v tu dobu potřebovala, tedy gynekologa, tak s tím jsem měla taky velké trable. Šest mě odmítlo, že mají plný stav, až tomu sedmému se mě zželelo, když viděl, jaký buben před sebou tahám.
Paní doktorka na gynekologii měla kamennou tvář a ani jednu vrásku kolem očí nebo koutků u úst, že by člověk třeba viděl, že se usmívá a směje, prostě nic. Jen vrásky stáří na čele a od toho, jak se asi v životě rozčilovala nebo vztekala. No, hned jsem se cítila báječně, takový ten pocit jistoty – znáte to…
Po první návštěvě po mně chtěla předložit nějaké lékařské zprávy z dosud uplynulých vyšetřeních. Ano, měla jsem je (vždy jsem si dělala kopie od lékařů z ČR, protože jsem věděla, že se přesunu k lékařům do Německa). Jenže v češtině. Tedy jsem předložila několik listů a paní doktorka s kamennou tváří se na ně zběžně podívala, otočila je směrem ke mně a řekla: ,,Přeložte mi to.“
Ano, překládala jsem. Bylo to dosti výživné, až mi kapal pot z čela. Když jsme skončily, otřu si upocené čelo a říkám: ,,Mohla bych jít klidně studovat medicínu, že?“ Bylo to poprvé, co se usmála a souhlasně kývla, i když kdo ví, co si ve skutečnosti myslela.
Takže následující vyšetření a prohlídky už probíhaly tady v Německu a já byla klidnější, že se už nemusím vláčet takovou štreku do ČR.
Musím ale říct, že kromě paní doktorky, která neměla moc smyslu pro humor, ostatní personál byl příjemný a vstřícný.
Vzpomínám si na zážitek, kdy jsem vyřizovala na gynekologii něco u slečny, která seděla na recepci a ona mi říká: ,,Když něco rozbor prokáže, zavoláme Vám.“ Já ji na to odpověděla: ,,Klidně zavolejte z okna, já Vás uslyším.“ 🙂