I dobří lidé se najdou 🙂 Nebo čím to asi bylo, že se mi tohle stalo:
Oblekla jsem naše dítko, dala jsem si ho do nosítka a vyrazila do města. Byl slunný den, ale naštěstí žádné tropické teploty. I přesto jsem si dala letní šaty.
Stojím na zastávce městské hromadné dopravy a čekám na bus, který mířil do města. Bus se přiřítí a já vstupuju. Řidič se na mě podíval, podávám mu lístek (dá se koupit jízdenka, kde se jen dopisují do jednotlivých polí jízdy), krátce si mě změří a mávne rukou a říká, že mám jít dál do vozu bez toho, aniž by mi vypsal jedno políčko.
Poděkuji a jdu dál. Milé, říkám si. Dorazím do města, vystoupím a jdu po obchodech. Objevila jsem nějaké hračky, tak jsem něco pro toho našeho drobečka koupila, atd. Poté se vracím na zastávku, že teda je čas jet domů.
Stojím a čekám. Drobek se mi tam vrtí, pozoruje ostatní, svítí mu do očí sluníčko. Už vyhlížím přijíždějící bus, když ke mně přistoupí jedna paní a ptá se, jestli mám jízdenku? Odpovím, že samozřejmě ano. Ona chvilku přemýšlí a říká: ,,A musíte platit jízdné?“ Usměju se a říkám, že ano. Ona nezaváhá a říká: ,,Pojďte hned za mnou, já Vám to zaplatím.“ Byla jsem celkem zaskočená, poděkovala jsem a řekla jsem, že opravdu není třeba, jízdenku mám.
Řítí se autobus, zastavuje a my nastupujeme. Jakmile mi řidič vyplnil políčko na jízdence, otáčím se a posunuju se dál do vozu. Najednou jsem měla pocit, že jsem v divadle – to když se chce člověku čurat, sedí uprostřed řady a když chce na wc, všichni si musí stoupnout, aby prošel. No a tak nějak to vypadalo i v buse. Najednou se začali všichni zvedat a nabízet mi místo k sezení. Poděkovala jsem, že není třeba, za chvíli budu vysedat.
Když jsem vysedla, přemýšlela jsem, čím jsem ty lidi asi zaujala, protože něco takového jsem ještě nezažila.
Když jsem se podívala doma na sebe do zrcadla, možná jsem pochopila: vcelku unavená a uštvaná, již několik nocí nevyspaná, jedno obočí dokreslené, druhé mi drobek rozlíčil prstíkama, když se po mně sápal, vlasy mastné, stažené v copu a šaty z alíka za pár korun.
Ať žije mateřská/rodičovská dovolená! 🙂
PS: buďme rádi, že rodičovskou dovolenou/mateřskou máme, tady v Německu je to podstatně přísnější, než u nás v ČR, ale o tom zase jindy v jiném příspěvku.