To si tak jednou vyrazím ven se svým Plecháčkem. Cestou zpátky beru dva kamarády, protože máme stejný směr jízdy, navíc oni si dali nějaké to alko, tak než aby jeli vlakem, nabídla jsem se, že jich vezmu.
Jedeme, jedeme, už byla noc, když v dálce vidím nějakého zeleného panáčka, jak na mě mává nějakou baterkou či co to bylo. Tedy přibržďuji a zajíždím ke kraji. Zelený panáček s kolegou se pomalu sunou k mým dveřím.
Stahuji okýnko, usměju se, když z auta vyletí alkoholový opar, který nadýchali kamarádi, což ale současně vyvolává podezření, že i já jsem nejspíš něco pila.
Zelený panáček se skloní, posvítí si baterkou do auta, všichni ,,nenásilně“ cení zuby, takový ten pocit, že jsme rádi, že jste nás zastavili.
,,Dobrý večer, paní řidičko,“ osloví mě zelený panáček. Slušně pozdravím, stejně tak i zbytek mé posádky. ,,Silniční kontrola. Pila jste něco?“
,,Ano. Měla jsem džus, pak nějaký kolový nápoj, čaj a nakonec bublinkovou vodu.“
,,Uhm, tak si dýchnete, ano?“ pokračuje panáček.
Pokrčím rameny, co jiného mi taky zbývá? Panáček mi podá alkohol tester a říká: ,,Foukněte.“
Já se nadechnu a jemně fouknu. Nic se neděje. Pan policista se nadechne a říká: ,,Musíte do toho fouknout silněji.“
,,No dobře,“ odpovím a opakuju svůj pokus. Opět špatně.
Pan policista zavrátí oči a říká: ,,Musíte do toho fouknout zhluboka a pořádně, jako byste sfoukávala svíčky na dortě!“
,,Když já jsem nikdy žádný dort neměla…“, podívám se na něj, policajt silně stiskne oční víčka a začne se smát. Pak se mi to podařilo. Policista již neměl odvahu cokoliv říct, prostě pokýval hlavou a raději mě pustil dál.